Tak! A je to tu! Právě otevřeli obchod. Jsem vážně zvědavé na zákazníky. A jéje! Už se sem hrnou! "Hej,Jújo! Mrkej!" řeklo jsem a ukázalo na davy lidí. "Týýjo! Tolik lidí jsem ještě neviděla!" užasla. " Jupí! Už jdou směrem k nám! " vykřikla ještě. Pak znehybněla. Udělalo jsem to samé. Po celém obchodu byl příšerný kravál a drnčení milionu vozíků. Myslelo jsem,že mi praskne hlava. Všichni zákazníci řešili to samé " Máme už všechno? Nebude náhodou Julinka potřebovat i sadu tužek??" vyjekla jedna paní na svého partnera. Ten jen pokrčil rameny a jako důstojný chlap odkráčel k regálu s holícími strojky. " Hele,Tomášku! Chtěl bys spíše modrou aktovku s autama nebo zelenou s fotbalovým míčem? Jsou ve slevě,toho musíme využít!" vykřikla zase jiná dáma na svého synka. Všichni zákaznící křičeli a drnčeli vozíky...z toho mě šíleně rozbolela hlava. Vzalo jsem si dvě gumy a přidrželo jsem si je na uších. Všechen ten hluk stichl a já se konečně cítilo dobře. Ale najednou přicupitalo pět dětí se svými rodiči k našemu regálu. "Mamíí ! My do školy potřebujem i pravítka! Pančelka to říkala ! Budeme mít geo...geolarvii..nebo nějak tak!" vykřikovali jeden přes druhého. Maminky pohladili své dítka po vlasech a postupně si braly různá pravítka. Vidělo jsem,jak si někdo odnáší to namakané a namyšlené pravítko a oddechlo jsem si. Ale co to? Kde je Júja? Najednou jsem ji uvidělo v rukách nějaké malé holky. "Mamíí já chci toto!" křičelo. Júja mi už jenom zamávala a byla pryč. V regálu už zůstalo jen pět pravítek. A mezi nimi jsem bylo samozřejmě i já. Achjo! Vypadá to,že si lidi všimli té mé vady,řeklo jsem si. Určitě mě nikdo nebude chtít. " Dane,vyber si pravítko..budeš ho potřebovat ve škole!" řekla nějaká maminka."Tak fajn..já chci..chci.." řeklo dítě. A já koulelo očima. No mě samozřejmě nechco..to se ví.."Tohle!" vykřikl klouček a ukázal na mě. Cože? Já? Nespletl ses? Nemáš nějakou nemoc zvanou "Všechno naopak" ? Nechtěl si na mě ukázat a říct,že zrovna mě,vůbec nechceš? Chtělo jsem říct. Myslelo jsem,že je to jen žert.. Ale ne. Jeho maminka mě dala do vozíku a už jsem svištělo po celém obchoďáku. "Týjoo!! " řeklo jsem potichu. Bylo jsem nadšením bez sebe. Tak přece si mě někdo vzal! Opravdu budu pracovat ve škole! A pomáhat dětem! Doufám,že tomu kloučkovi má vada nebude vadit! A nebo bude?? A co vůbec se mnou udělá? Vždyť já ve škole v životě nepracovalo...no..budu se to muset naučit...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Tak :D Děkuju za přečtení :D Můžete mi k tomuhle dílu napsat nějaký názor :D
papa
zlatíčko
2024 ©