Najednou někdo krabici zvedl a odnesl jí do velkého auta. Pak jsem uslyšelo hlas jednoho z řidičů auta " Pojď Tome! Musíme už jet ! Čeká nás dlouhá cesta..tyhle pravítka a tamty pouzdra musíme odvézt do obchoďáku,který je odsud tak 2 hodiny cesty. Musíme si pospíšit!" .."To si dělá srandu!" zamračilo jsem se. Opravdu musím být ještě dvě hodiny s těma zlýma pravítkama?? "Vždyť se mi jenom smějí " řeklo jsem si. "A nadávají mi".. To už jsem řeklo trochu hlasitěji,naštěstí mě nikdo neslyšel. "Já to s nima dvě hodiny nevydržím!!" Honilo se mi hlavou. Pravítka se ke mě zase otočila "Hehehéé !! " Smála se ještě víc nahlas než předtím. "Opravdu se za sebe nestydíš? Všichni vidí jak si hloupé! Jeheheee!" Vykřiklo to velké vytuněné pravítko. "Ale vždyť já za nic nemůžu! Já počítat umím! Ten stroj to popletl!" Odvážilo jsem se k výkřiku. Všechna pravítka stichla. "Nesvádějte na mne chyby druhých ! Myslíte si,že jsem si tu pětku ubralo naschvál? Ne! Nebuďte tak zlá na ta pravítka,které se nějak liší!" řeklo jsem. Všichni se tvářili udiveně..Ale najednou si přede mě stouplo to velké vytuněné pravítko a zákeřně řeklo " No jasně..a od tohohle si slibuješ co? Že se ti omluvíme a budeme s tebou kamarádit? Na to zapomeň! S postiženým pravítkem se vážně nebavíme! A stejně mi připadá ,že to byla pouze trapná výmluva.. ! cc! " Vytuněné pravítko si odplivlo a vrátilo se ke své bandě. Teď už jsem se neudrželo a dalo jsem se do pláče. " Jak můžete být tak zlé?" vzlyklo jsem. Najednou ke mě přiskočilo nějaké pravítko a řeklo smutně :"Copak nemáte v sobě ani trochu citu?" Vytuněnec vykulil oči,ale mávl rukou "no Jújo ..co tě to napadlo? Fakt se s tím hlupákem chceš bavit??" " Ano chci! Jen proto,že nemá jeden cenťák ho nechcete vzít mezi sebe? Jste fakt ubohý! A spíš ty, Anthony, by ses měl nad sebou zamyslet!" " Tak fajn! Klidně se s tím hlupákem bav! Ale u nás si definitivně skončila,Jújo." řekl rozzuřeně Vytuněnec Anthony. Děkovalo jsem Júje,že mě nenechala ve štychu. Potom jsme si chvíli povídali a já ji povědělo , jaktože nemám pětku. Ona to pochopila a řekla mi,že za to může ten hloupý stroj a že si z toho nemám dělat starosti. Potom jsem začalo zívat a usnulo jsem , probudilo mě až nějaké zadunění. Poznalo jsem,že to byla brzda s auta. A to znamená,že už jsme na místě! Plné nedočkavostí jsem se hnalo dopředu krabice,kde byl malý otvor. Podívalo jsem se z něho ven. Před autem stál obrovský dům..nebo spíše obchodní dům..tak nějak to říkali ti řidiči. Vedle obchodu je tyč na které je obrovský nápis "TESCO". Takže mé bydliště bude prozatím v Tesku. Čísi ruce vzali krabici a dali jí na obrovský stůl. Potom nás všechny vyložili a umístili nás na velkou polici. Lidi tomu říkají regál..myslím. Tam jsem se uvelebilo a kouklo jsem na Vytuněnce Anthonyho. Jen se na mě ušklíbl a dál diskutoval s jeho bandou. Za chvilku ke mě přišla Júja. "Víš vůbec,co teď bude následovat?" zeptala se mě. "No..nevím.." přiznalo jsem se. "Za půl hodinu otevřou tenhle obchoďák a přijdou sem lidi. Stráášně moc lidí. Jelikož je za pár dní září,a děti půjdou do školy,rodiče budou pobíhat po celém obchodě a budou tomu svému dítku kupovat hromadu školních a kreslících potřeb. Musíš se na všechny lidi,co přijdou k našemu regálu usmívat a prostě nějak zaujmout. Potom si třeba některé pravítko z nás vemou domů a dají ho svému dítěti do školy." řekla Júja a rozářili se jí oči. " Moc bych chtěla pracovat ve škole! A pomáhat při Geometrii! Byla by to prima!" řekla tiše. A já si jen pomyslelo " Tobě se to říká..tebe si hned někdo odveze domů..ale mě? S tou mou vadou? No nevím.." Pak jsem si už jen lehlo a odpočívalo jsem..to víte..dnes toho na mne bylo moc..Ale co se asi stane za půl hodiny? Odvezou si Júju? Nebo snad i mě?....
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Doufám,že se vám další díleček o smutném pravítku líbil :) Veškeré názory,pochvaly i kritiku mi pište do komentů :D Budu ráda..mocinky ! :3
Zlatí ♥