Vidím nějakou dřevěnou chatičku.Jelikož mám krkavce v patách a svůj byt mám daleko utíkám k chatičce a buším na její vrata."Je tam někdo?? Prosím pusťte mě dovnitř ! prosím.." Julia sáhne na kliku a dvířka chatky se sama otevírají,Julia se kouká do prázdné světničky "Je tu někdo??" ptá se ale nikdo ji neodpovídá.Až teď si Julia všimne že celá chaloupka je pokrytá pavučinami a prachem - vypadá že v ní už nejméně padesát let nikdo nebydlel-o to je steašidelnější..děvče pomalu vstupuje do světnice a svůj kabátek dává na starou almaru.najednou BUM ! dveře se zabouchli.Julia zustala sama v chaloupce.Utíkala ke dveřím a zkoušela je otevřít ale nešlo to!Vrátila se zpátky k almaře,sedla si na nějakou hodně starou truhlu a začala brečet."Z této chalupy už se nikdy nedostanu..bééé.Zůstanu tu až do smrti,umřu hladem a žízní a ....." Najednou se ozve vrzot ,skřípání a jiné divně zvuky.Děvče se příšerně bojí."áááááááááááááá" zapiští a utíká po malých točitých schodech nahoru na půdu.Tak se schová za nějakou starou bednu.Rozhlídne se kolem a vidí podkrovní zaprášenou pohovku,maličkou chladničku a poličky."tady by jsem snad mohla přečkat zbytek svého života..sice to bude jen pár dní dokud neumřu ale je lepší umřít hladem,než aby mě někdo zavraždil.." povídá si Julia sama k sobě.Uvidí na zapřášené zemi klíč.Uchopí ho a v malém podkrovíčku se zamkne.Nakoukne do chladničky a vidí v ní pět jablek " to my aspon na tři dny vystačí" povídá si Julia se slzami v očích."Ale už nikdy neuvidím svou rodinu,nemohu už se rozloučit ani s maminkou ani s mou nejlepší kámoškou.." říká si a kape jí z očí jedna aslza po druhé.Najedno uslyší skřípavé zvuky-NĚKDO JDE PO SCHODECH DO PODKROVÍ!
pokračování příšte
2024 ©