Obě dvě sme najednou začali hrozně brečet "Maminko!!!kde jsi?? pomoc!!" křičeli jsme jedna přes druhou.Kdyby jsme na ni věřili a nevysmívali se jí,nebyly by jsme teď v brutálním ohrožení života! Byla jsem z breku rudá jak rak a objímala jsem se s Emmou.Je poslední kdo mě uvidí živou. Řekla jsem jí jak Krvavá Merry vypadala ale to sem neměla dělat. Emma najednou dostala psotník a ječela a brečela a pištěla a roztrhávala polstáře a rošlapávala skleničky. Ale já jsem jí pochopila."Radši bych umřela teď normálně,než být brutálně zavražděná" řekla jsem Emmě. "béééééééééééé ááááááá úúúúúúúúúú ,jooooooooooooooooo áááááááááá bééééé" to bylo jediné co při pištění spustila Emma s úst. Najednou stichla a sedla si mě na klín " hele,že mě ochráníš před smrtí?že jo? že zas uvidím maminku a tatínka?" začala se mě hrozně dojemě ptát.Začaly se mi po tváři kutálet veliké slzy.Já svého tatínka nikdy nepoznala.A na mamku sem byla drzá.Proč sem jí jen neposlochala?? co bych teď dala aby tu byla se mnou."a nebo ne! je dobře že tu není semnou! aspoň neumře i ona.ona ať si žije v klidu dál a já na ní nikdy nezapomenu" šeptala jsem si v duchu.Najednou jsme uslyšely jak někdo klepe na dveře.Vyjekly jsme a schovali jsme se za truhlu . z poza dveří se ozvalo skřípavým hlasem " je tu někdo ? pusťte mě sem ! "prosím"." (to prosím šlo slyšet jen málo,asi ten někdo to tak hezky nemyslel.Emma mi řekla,že půjde otevřít dveře.prej že to bude zase nějaká malá holčička která se bojí."Ne neotvírej,z jejího hlasu nejde slyšet strach a smutek!" řekla jsem jí.Ona ale na to nedbala.Otevřela dveře a " ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá" já sem jí varovala.....bééééééé
pokračování příště
2024 ©