Tiše jsem brečela.Uslyšela jsem zvuk.Znělo to jako otáčení klíče v zámku.Přikrčila jsem se za bednou.Srdce mi pořádně bilo.Najednou sem uslyšela skřípavé otevírání dveří.Chtěla jsem zaječet ale nemohla jsem.Pak sem uslyšela kroky.Dupali na podlahu.Vykoukla jsem přes stěnu bedny,aby jsem věděla ,kdo to je.A jak jsem to uviděla,chtělo se mi křičet,pištět a volat SOS.Obyvatelka této chaty byla ženská postava v černém plášti,neměla nohy,létala vzduchem a vruce držela železný nůž od KRVE.Pak jsem uviděla její oči a álem jsem omdlela.Byly bezbarvé,jen malinkaté červené tečky uvnitř oka."Teď se nesmím ani pohnout,ani slůvko vypísknout,bylo by semnou ámen." Říkala jsem si v duchu.Pak jsem si uvědomila,že si mě ta "žena" ani nevšimla a naštěstí už jde ke dveřím.Je mi to hrozně divné protože nemá nohy a skřípe a dupe.Naštěstí jsem pak slyšela bouchnutí dveří."UF,teď mám šanci." řekla jsem si a zamkla jsem a házela jsem na dveře bedny,kufříky a skříňky.Najednou jsem uslyšela tiché klepání.Moc jsem se lekla a zaběhla jsem zpátky za bednu.Pak jsem uslyšela hlas "haalloo??jjee ttu nněkkdo??!" uzíval se vystrašený hlásek od dveří.Byl to hlas nějaké malé dívky,Vycítila jsem,že má stejný strach jako já."Kdo jsi?" zeptala jsem se opatrně."Já jsem Emma,dovedli mě sem krkavci a jen co sem se sem koukla,zabouchli se za mnou dveře a já nemohu jít domů.moc se bojím!" "Tak fajn,pustím tě dovnitř,jsme na tom stejně." řekla jsem a házela krabice na všechny strany.Pak jsem nahmatala kliku a pomalu otevřela."Pojď rychle,než se vrátí obyvatel týhle chaty."Emma byla malá,asi devítiletá holčička.Silně ji bušilo srdíčko."pojď." nabídla jsem jí a hned jak vešla do podkroví,silně jsem zabouchla dveře,zamkla jsem a naházela jsem na ně zpátky bedny,skříňky a kufříky.Pak jsme s Emmou před dveře dotáhli velkou Almaru.Potom jsem skočila na zaprášenou pohovku.Emma se křečovatě usmála "vypadáš jak kominík"řekla mi tiše.Pak jsem Emmě ukázala vše v podkrovíčku.Z chladničky jsme si dali na půlku jablíčko.Pak jsme odpočívali na pohovce a povídali si."A kdo je vlastně ta obyvateltéhle chaty?"zeptala se mě Emma.Já se zatvářila vystrašeně takže Emma poznala,že to Pohádková babička nebude."Jsem ráda že tu nejsem sama,sama bych tu umřela strachem"řekla Emma.Chtěla jsem říct že by jsme umřeli tak jako tak ale aby se malá holčička nebála,neplakala a neměla nervy řekla jsem "hm,máš pravdu.také sem ráda že tu někdo je semnou:)"a usmála jsem se."Jo a co si dělala než tě sem krkavci přilákali?"zeptala jsem se jí."No,kámoši vyvolávali krvavou Merry a.." "CO??" zeptala jsem se udiveně."No vyvolávaly jí a já na ní nevěřila,nadávala jsem jí a smála se." řekla Emma. "COŽE?? To samé se stalo i mě! ale to znamená že obyvatelka týto chaty je.." a pak jsme zděšeně vykřikli "KRVAVÁ MERRY!!!!"
pokračování příště
2024 ©