Zvuky se přibližujou.Chce se mi křičet o pomoc ale to by mě nikdo neslyšel a za druhé bych na sebe upozornila tomu....SKŘÍP...BUM BÁC. To jsem nechtěně drcla do černé vázy na stole a váza sletěla na zem.Až teď jsem si všimla,že ve váze byli černé růže a že..Z VÁZY SE VYLÉVÁ ČERVENÁ KAPALINA! Chtělo se mi brečet,volat o pomoc.Až teď jsem si uvědomila že je pořád někdo na schodech.Najednou se ozval strašný rachot.Jako ,kdyby se někdo pokoušel OTEVŘÍT MOJE DVEŘE!! málem sem zapištěla ale chytla jsem se za pusu a utíkala jsem až k oknu v podkroví,bylo malé,kulaté.Kouknu se z něho.Vidím jak si tam venku v trávě děti hrají,jak se usmívají a jak objímají svoje maminky.Bylo mi do pláče.Je mi sice 13 ale říkala jsem si "kéž by tu se mnou byla má milá maminka,uchránila by mě před tím , že by vrahem?úchylákem?zloduchem? Prostě cizím člověkem???.Koukám se z okna a začíná mi být úzko.Začínám bouchat na okýnko ,snad mě děti uslyší a jejich rodiče mě zachrání.říkám si.Ale nic,ať buším sebevíc,děti dělají jako že nic neslyší,párkrát se na mě ty děti i povídali ale vypadalo to,že mě vůbec neviděli.Začínalo mi to být moc divné.A zas ! příšerné zvuky se uzívali s chodby,příšerně mi bušelo srdce a bylo mi tak úzko,že bych tu uvítala i své největší nepřátele.Napřiklad Ben - ježiš to je takový s prominutím blbec ! rýpe se v nose! má brejličky jako Harry Potter a je to šprtík,nu a je o hlavu menší než já ale přesto má tu drzost mě poučovat.Však on-bobek bude čubrnět až mu řeknu v čem sem byla...zasmála jsem se...Ale..jestli se odsud vůbec někdy dostanu..doplnila jsem se se slzami v očích.Zalezla jsem za velký kufr a dala jsem se do dlouhého pláče."Ttoo jje mmůj kkonnecc" koktám,srdce mi buší."Odsud už se v životě nedostanu!Nikdy už nezahlídnu své známé,nikdy se už neusměju,Vždyť už nic nikdy! Tady už to nepřežiju ani dvě hodiny.Buď mě ten někdo zabije nebo umřu strachcem a úzkostí.Achjo kéž by jsem....V tom mě přerušil opět velký rachot.Vypadalo to že onen člověk již našel klíč a snaží se za mnou dostat.(no,jestli je to vůbec člověk) "ooo co když je to nějak seriovej vrah??MOC se bojím!!!"Když sem byla malá,hrái jsme na policajta a zloděje.Zloději vždycky šly do nějakého pokoje a zabarykovali dveře různými židlemi,bednami a hračkami,aby se k nim ten policajt nedostal."Ale teď bych to už nestihla,to je fakt hrozný!Vždycky jsme na to měl tak deset minut a tento podivím se sem už chce za mnou vloupat teď!"Pomalu jsem se usmála."To je asi můj poslední úsměv" řekla jsem a opět jsem brečela."Když teď umřu,nikdo se to nedozví,tak chci své tajemství říct aspoň vám - Chodila jsem potajnu na různé diskotéky které končili až někdy ve 4. ráno.Proto sem byla občas velmi mrzutá a unavená.Dál- Jo chodila jsem potajnu i do baru s kámošema ,pili jsme víno! ic tvrdšího(myslím..).A poslední mé tajemství..to je opravdu největší-Párkrát jsem málem udělala sebevraždu a to jen proto,že sem milovala jednoho kluka - (opravdu moc!) a on teď chodí s mojí kámoškou Sofií (no jo no,je moc hezká..a je bohatá..),Každá jejich pusa byla pro mě utrpením,každé objetí mě svíralo..."BUCH BUCH! "O né! že by už přišla má poslední minutka?" pláču slzy jako jako déšť.Jen se neutopit!
Pokračování příště
!). Ach ty časi
! 
2024 ©